Požadavkem náplně bylo využití kapacity objektu včetně suterénních prostor i podkroví,
umístění variantně několika bytů, v kombinaci s nebytovým prostorem administrativního
charakteru, který by bylo možné zase zpětně de facto bez dalších zásadních stavebních
úprav změnit na prostor bytový. V novém architektonickém návrhu se snažíme citlivě
rekonvertovat původní funkci a přitom zohlednit současné potřeby. Podmínkou ze strany
památkové ochrany bylo přísné respektování původní podoby i objemu domu, od prvních
návrhů jsme byli my i vlastníci s touto skutečností konfrontováni. Chtěli jsme vytvořit
dům, který je svázán s minulostí, reflektuje ji, ale zároveň je „hrdý“ na svoji
přítomnost, chtěli jsme navrhnout dům, který má nadčasovou hodnotu. Chtěli jsme
domu dát civilní, kultivovaný rukopis, citlivě zachovat jeho historickou hodnotu
a zároveň dát domu novou, současnou funkci. Ze strany investora nešlo pouze o profesionální
investování finančních prostředků s krátkodobým, resp. rychlým efektem, ale především
o dlouhodobě cílený záměr a zhodnocení objektu v atraktivní lokalitě v duchu pokračování
prvorepublikové tradice.
Architektonické řešení využívá maximálně - v rozsahu možném stanovením památkové
ochrany - stávající možnosti objektu vily, jejíž půdorysná plocha je relativně malá,
její orientaci ke světovým stranám i vůči sousedním objektům a zároveň využívá v
maximální možné míře nové výhledy do otevřené zeleně poměrně rozsáhlé zeleně vnitřních
zahrad dlouhého bloku domů. Rekonstruovaný objekt zachovává původní podlažnost,
hmota nového „podkroví“ vychází ze stávající hmoty střechy, respektuje její vnější
tvar. Dekorativní prvky na fasádě jsou zachovány ve své stávající podobě. Objekt
je v návaznosti na původní řešení navržen v jednobarevném řešení, s omítkou s jemným
zrnem, barevně sjednocený v celém rozsahu. Uliční a boční fasády včetně plotu byly
zachovány, výraznějším zásahem do objektu bylo „otevření“ a zhodnocení zahradní
fasády, která byla původně rešena jen nahodile – veškerá pozornost domu se v době
svého vzniku soustředila pouze na reprezentativní uliční fasádu. Za jedněmi úzkými
dveřmi vedoucími z chodby se nacházela střešní terasa, která nebyla tímto způsobem
využitelná. Do zahradní fasády jsme přinesli nový řád, který umožnil propojení a
otevření domu směrem do klidné zahrady ve všech 3 podlažích. Fasády byly tímto zbůsobem
zhodnoceny a „zrovnoprávněny“, dnes mají všechny 4 strany domu stejnou „důležitost“.
Majitelům domu se tak nabízí další rovina užívání , a to obrázení pozornosti směrem
do zahrady, pokud chtějí zůstat více v soukromí, včetně využití prostorné původní
terasy, přístupné velkou prosklenou stěnou z otevřeného obytného prostoru.
Při návrhu interiéru byl kladen důraz na jednotnou „dějovou“ linku, prostory byly
navrženy jako kontunuální, otevřené, směrem do podkroví postupně odlehčené.